AffilBox Podcast epizoda 28 - Cookies po 1. 1. 2022

Zákon o telekomunikacích – ZEK

Nutný nově souhlas o ukládání a získávání informací z prohlížeče návštěvníka webu – cookies, fingerprinty, …

Je to rozvinuté GDPR tak, jak mělo být před pár lety nasazeno, ale v ČR se ten zákon transpozicoval mírněji, než v zahraničí, to se teď narovnává/srovnává. 

V budoucnu s tímto ještě zamává (nejspíše pozitivně) evropský zákon ePrivacy, ale dnes se budeme věnovat vyloženě tomuto GDPR ovlivňující cookies a náš affiliate obor.

Co se mění

Nově nutný souhlas, bez něj se nemůže nic ukládat = od 1. 1. budou na všech webech (které pracují s cookies soubory – jak svými, tak cizími) tzv. cookie lišty či brány. 

A specifické je ještě to, že na vstupu potřebujete nejen ne/souhlas uživatele, ale on ho musí mít možnost/právo i kdykoliv změnit. 

Pro to slouží už hotové cookies consent management nástroje typu:

• CookieBot.com, 
• Usercentrics.com, 
• Ethyca.com, 
• Consentmanager.net, 
• OneTrust.com, 
• Cookiefirst.com, 
• Cookiehub.com
•  a další.

Týká se veškerého on-line dění

To se netýká jen affiliate, ale celého on-line výkonnostního marketingu, analytiky, PPC, remarketingu, … všeho co doposud známe a považujeme za moderní internetové metody jak propagace, tak jejího analyzování.

V zahraničí to funguje déle, než u nás. Máme druhý nejhorší zákon co se týče přísnosti textace, nejhorší by dle rešerší právníků mělo být sousední Rakousko.

Dopad

Zde bohužel nemáme křišťálovou kouli, takže můžeme pracovat jen s informacemi ze zahraničí. Některé zdroje mluví o 30 % nesouhlasu, některé 10 %, 20 %, … Za nás to bude někde uprostřed, třeba 20 %, které to ovlivní. 

Tuto hladinu přibližně potvrdil na základě svého A/B testování zástupce Livesportu, který vystoupil na proběhlém Datarestartu od agentury Taste.

V EU získáváme až 80 % souhlasů.

Bylo to odlišné napříč EU v jednotlivých zemích:

• Velká Británie 86 %
• Maďarsko 80 %
• Německo 72.5 %
• Finsko 77 %

Pro kontext a upřímnost byly i horší země:

• Itálie 65 %
• Belgie 67 %
• a další

Neboli není to pevné a plošně tvrditelné číslo – každý inzerent (i v každé zemi kde působí) bude mít svou průměrnou hladinu, ale do toho každý partner má unikátní mix návštěvnosti a ta taky bude mít jiná % konverze do ne/souhlasu.

Řešení

Budeme se věnovat nejčistšímu řešení, které je aktuálně dle právníků ve hře. Až praxe sama ukáže, jak se na jednotlivé implementace budou dívat soudy a jestli to nařízení nebude jemnější, než čekáme.

Aktivní řešení

• S2S tracking
• Tracking kuponů
• Co největší snaha o souhlas (ovlivní jak inzerenti, tak partneři)

Alaternativní řešení

• Sampling (dopočítání konverzí dle vzorku)
• Navýšení odměn partnerů

TIP: Je možné dle právníků už dnes sbírat souhlasy svých návštěvníků a tedy si optimalizovat UX, textaci, mít už zpětnou vazbu od analytiků/markeťáků k implementaci a tím mít náskok oproti ostatním.

S2S 

• Náročná implementace
• Jen session tracking – backend cookies / backend session
• Máme téměř dokončené řešení k nasazení
• Implementace bude na platformách či samotných klientech

Všem budeme samozřejmě maximálně pomáhat, dokončujeme implementační dokumentaci.

Tracking kuponů

Offline kupony pro influencery, nevyužívají žádné cookies, žádné údaje z prohlížeče, jsou specifické pro použití u partnerů, u nás v licenci PRO, implementace je hotová například u všech klientů na Shoptetu, nově na Binargonu, …

Co největší souhlasnost

Ovlivní jak UX vzhledem formuláře inzerent, tak textací = příjemný tone of voice

Ovlivní i partneři – prewarming stránka, popup, info u CTA = podobně jako pomáhají cashbacky u trackingu konverzí u zákazníků s adblocky.

Možné budoucí alternativní řešení:

• Sampling – na základě statistického vzorku dopočítávat plošně konverze (počty a objemy) a přidávání je partnerům v rámci bonusu.
• Navýšení odměn partnerů – aneb když inzerent bude vědět, že sám měří o xyz % méně, tak o daný poměr navýší provize partnerům, aby na tom nebyli tracení i oni.

Souhrn

Je to otevřené téma, ještě hodně věcí je na vyjádření právníků a samozřejmě samotná praxe ukáže jak to ovlivní on-line marketing u nás, ale bát se nemusíte. 

Klienti na AffilBoxech mají své partnerské programy ve více než 30 zemích (podstatná část jsou v EU) a affiliate jim stále funguje, partneři se registrují, propagují, takže jen teď je to určitá nervozita z “neznámého”, ale v praxi si to sedne.

Přepis podcastu

Jarda: Ahoj, vítám tě u dalšího dílu AffilBox podcastu. Vítám u mě i Ondru – čau, Ondro!

Ondra: Taky ahoj!

Jarda: Čau čau. V minulým díle, kde jsme se dívali na to, jak zrychlit wordpressový weby, tak jsme říkali, že tento díl bude o cookies a o tom, co se mění s novým zákonem.

Pravděpodobně jste o tom už nějakým způsobem slyšeli, my jsme o tom udělali taky článek na našem blogu. 

V podstatě my jsme vlastně minulý týden byli na konferenci Data Restart, kde se hodně tady ta cookie záležitost rozebírala. A máme tady vlastně sepsaný nějaký data, informace, postřehy a hlavně vysvětlení, o co se tedy jedná (Ondra: Přesně) a chceme vám v tomhle díle hlavně přenést tu myšlenku tý informace CO to je, co to způsobí, JAK se to bude chovat, KOHO to ovlivní a jak to případně řešit.

No, takže, Ondro, co se mění? Co to je, co teďka všichni řeší, to cookies?

Ondra: Takže všichni v podstatě řeší zákon o telekomunikacích, zkráceně je to ZEK, často se tak označuje. 

Je to vlastně novela, která ovlivňuje chování řekněme online analytiky, marketingu, u nás. S tím, že není to žádná novinka. Je to v podstatě GDPRko, které je rozvinuté tak, jak mělo být před pár lety nasazeno, ale v České republice se z nějakých důvodů řeklo, že ten zákon budeme transpozicovat mírněji než v zahraničí. A ta stávající situace, která nastane 1.1.2022 – takže už za – abych nekecal – za dva měsíce a něco – tak tahle situace vlastně srovnává tu situaci se zahraničím.

Takže není to úplně novinka, v zahraničí funguje, affil tam funguje, takže rovnou na začátku vám můžem říct, že nekončíme.

Pokud jste se na to někdo těšil, tak bohužel ne ☺ (Jarda: hahaha!) Pokračujem všichni dál, všechny subjekty i všichni partneři, všichni inzerenti, budem pravděpodobně pokračovat úplně stejně dál.

Ale má to nějaký specifika, který si dneska rozeberem. 

Jarda: Jo určitě, takže je to vlastně českej zákon. Je – řekněme – jak říká Ondra, je to prostě trošičku… je to zákon, kterej srovnává nějakou situaci, která tady měla být. Ale je trošičku i tvrdější, než je všude v Evropě.

V budoucnu ještě se chystá zákon v Evropský unii, kterej se jmenuje teďka ePrivacy… haha, moje anglická výslovnost po dlouhé době v Česku trošku pokulhává (Ondra: To teda jo! ☺ ). 

Ale dneska se budeme věnovat hlavně tomu zákonu o elektronický komunikaci.

A co to teda vlastně – co to teda jakoby dělá?

Tak do teďka lidsky řečeno – do teďka, když jste viděli na webech ty cookie lištu, tak jste odklikli, že rozumíte, že ten web nějakým způsobem uchovává ty cookies. Ale tím, že jste dali „Rozumím“, tak se jakoby nic nestalo. V podstatě jenom vás o tom informovali. 

Ta lišta byla informační, informativní. 

Ale teďka nově bude nutně vyžadovaný od každýho uživatele souhlas s ukládáním a získáváním informací z prohlížeče. To znamená cookies, fingerprinty, všechny další pojmenovaný divoký technologie, který na tom dneska jsou, který existujou na tom internetu.

Ten souhlas teda nyní bude aktivní – to znamená, že ten uživatel, když přijde, tak na něho vyskočí nějaký sofistikovaný cookie okno, kde on si může buď dát, že souhlasí se všema cookies, že souhlasí jenom s nějakýma cookies a nebo že nesouhlasí s žádnýma cookies. 

A v případě, že nebude on souhlasit, nebo vyjme některé cookies z toho souhlasu, tak tyhle cookies se nesmí do jeho prohlížeče zapsat.

Říkám to správně?

Ondra: Souhlasí. Jo říkáš to správně. Tam v podstatě jde o to, že se cookies budou muset, stejně jako dřív, v zahraničí už to bylo běžný, dnes my jsme to u nás měli nasazený jen u webů nebo u e-shopů typicky – nebo služeb, který měli nějakou mateřskou službu v zahraničí.

To znamená, že nějaká matka jim řekla – hele naše legio oddělení jim řeklo „Takhle to nasadíte, je vlastně jedno, že v Česku to máte mírnější, takhle to budete mít nasazený“.

Neboli už na spoustě zahraničních webů, i těch českých nebo nějakých dceřinek, jste mohli vidět, že mají řekněme roztříděné cookies a veškeré třetí skripty do jednotlivých kategorií, ať už řekněme marketingových, analytických… teď mě na rovinu vlastně nenapadá žádná jiná dostupná… (Jarda: technických) ono je jich víc…
technických, jo!

A v podstatě ty technický jsou důležitý, protože ty technické jsou z toho zákonu trošku vyjmuty. 

Ty technické takové necessary cookies, vždycky vlastně pro provoz webu potřebujete, jsou zpravidla cookies první strany a jsou to ty, které vlastně ovlivňují například zapamatování přihlašování uživatele v daném prohlížeči.

Takže vlastně ty standardní pro provoz webu jsou vyjmuty, ale ty ostatní, analytické a marketingové právě musí mít nově souhlas.

Neboli bez toho souhlasu nemůžeme nic ukládat do prohlížeče, případně si z něj něco vytahovat.

A v konečným důsledku ten zákon je stavěný tak, že se nevztahuje jenom na cookies, ale vlastně všeobecně na vše, ať už tam i zpátky. Neboli pokud někdo chce řešit nějakou analytiku, tak vlastně musí uvažovat trošku out of the box a neřešit ten prohlížeč uživatele jako nějaké odkladiště.

Což historicky, na rovinu bylo nejjednodušší místo, protože vlastně ten smysl byl trackovat uživatele – nebo spíš přesněji – trackovat jeho prohlížeč nebo jeho zařízení v případě, že přijde znovu. 

Například druhý den nebo zítra nebo když vlastně i zavře jenom okno, že vlastně přeruší tu session, to sezení nebo tu návštěvu.

Takže ono se to změní, ta situace – na druhou stranu v zahraničí funguje běžně a u nás se to vlastně jenom srovnalo.

Teďka byl takový tříletý jako pardon. 

Co jsme pochopili, tak vlastně Úřad pro ochranu osobních údajů, historicky, když se nasazovalo GDPR, jestli se nemýlím, myslím, že to bylo 2018, v květnu, kdy začalo vyloženě jako platit, tak oni řekli – atypicky vůči zbytku Evropské unie – že jim stačí v podstatě jenom informovat uživatele ohledně tohoto souhlasu. (Jarda: Přesně tak.)

To bylo funkční řešení, byť takové atypické, a bylo vlastně platné, protože Úřad pro ochranu osobních údajů dal takové vyjádření. 

To se vlastně drželo pár let, ale změnilo se to, až – co jsme pochopili – se změněním vedení na tomto úřadu. 

A snad den ze dne se změnil tím pádem i úhel pohledu na tuhle situaci. A řekli „Nenene, musí to být transpozicováno stejně jako v zahraničí, takže je potřeba souhlas“. 

Vlastně je tam změna toho opt-in/opt-out principu, kdy se někdo vlastně přihlásí nebo nepřihlásí k tomu souhlasu nebo spíš k těm cookies nebo jejich využití.

Takže vlastně až poté se začala měnit ta logika, kdy Úřad vlastně začal vyžadovat nebo upozorňovat na nesprávné nasazení, a to samozřejmě v nějaké míře probublalo do sněmovny.

V podstatě tím pádem to se zakomponovalo do zákona o elektronických komunikacích, poslanci to schválili, senát jim to vlastně smetl, to bylo v průběhu… to bylo koncem roku vlastně, i před koncem jejich volebního období, ale vlastně poslanci možná tři týdny před koncem to schválili a prezident to podepsal.

To znamená, že vlastně to platné je nakonec. (Jarda: platné to je, no.) Je to zapsané tak jak Evropská unie si to vymyslela původně, byť jak Jarda zmiňoval na začátku, podle prvotních rešerší českých právníků máme jedno z nejnáročnějších řekněme textových sdělení toho zákona, snad horší jenom v Rakousku. A konkrétně jde o to, jakým způsobem se zmiňují právě ty technologie, vyloženě – my to máme tak obecné, že to není jenom proti cookies. 

Kdyby to bylo jenom proti cookies, tak samozřejmě všichni na trhu přejdou na nějakou jinou technologii, která v podstatě nahrazuje tenhle princip, toho jednoduchého malého souboru, který se skryje do prohlížeče a je vlastně aplikovatelný napříč všemi zařízeními.

A tady ani nemusím zmiňovat cookies třetích stran, ty jsou dřív nebo později mrtvé, protože Google je chtěl zaříznout. Zařízne je nakonec – mám dojem – až 2023. 

Nám to třeba v AffilBoxu nevadí, protože my nativně používáme cookies první strany.

Ale samozřejmě ten zákon je napsaný tak univerzálně, že zamezuje i jiné řešení – vlastně trackování, takže ten trh se s tím musí trošku jako popasovat. 

Jarda: Jo, je to tak, je to tak. 

Ještě bych tady k tomu dodal to, že vlastně specifický je i to, že… hmm… teďka současná situace je taková, že vy dáte nějaký – zmáčknete na „Rozumím“ na tý cookie liště na tom webu a tím vaše cookies možnosti končí.

Kdežto teďka nově budou muset mít uživatelé možnost ten souhlas kdykoliv změnit. To znamená, že někde na tom webu bude muset být něco – nevím – formulář, nějaká technologie, něco, co vlastně jakoby – kde ten uživatel může říct „já už nesouhlasím s tím, abyste mi zapisovali cookies do prohlížeče“. Takže toto je vlastně taky novinka. 

A co se týká toho cookies konsensu, to znamená vlastně toho rozřazení těch cookies do jednotlivých segmentů a celý ten management těch cookies a toho okna, tak na to existujou různý nástroje.

My vám celej ten výčet jednotlivých nástrojů, který můžete použít, dáme do popisu k tady tý epizodě. 

Namátkově je to třeba CookieBot.com, OneTrust.com.

Tyto nástroje si můžete nasadit, v případě, že používáte WordPress, tak samozřejmě můžete použít nějaký wordpressový pluginy. 

Určitě jich existuje obrovský množství, já jsem teda research na wordpressový pluginy zatím nedělal, zatím dělám, že se mě to netýká. 

Takže vlastně můžete to nasadit, můžete to začít používat, ale to hlavní, co se bude dít, tak se nebude dít na našich affil webech, ale to hlavní, co se vlastně bude dít, tak se bude dít na webech inzerentech, protože tady ten zákon není vyloženě namířenej proti affiliate marketingu, takže on se vlastně netýká jenom affiliate marketingu, týká se to celkovýho výkonnostního marketingu. A to znamená vlastně i analytiky, vlastně Google AdSense, PPCček, remarketingu, Facebooku, pixelu, všeho tady tohohle. 

Takže vlastně nejenom pro nás je to taková ne úplně dobrá zpráva – nebo „dobrá“ – no, my si potom povíme ke konci trošku víc, že to třeba nemusí být úplně tak špatná zpráva, ale vlastně dotkne se to celýho toho trhu.

Takže vlastně – jakoby je to špatná zpráva, ale nebojte se, dotkne se to všech, jestli je to uklidňující. ☺ To jsem tím v podstatě chtěl říct, hahahaha ☺ 

Ondra: Nejsem si jist, jestlis to správně vystihl, ale to nevadí, to pak srovnáme!

Jarda: Jo, ke konci si řekneme, co s tím dělat, jak s tím třeba začít pracovat už teďka, no… 

Ondra: Jo, souhlasím. Já jenom doplním – vlastně jak jsou na trhu ty funkční cookies consense management tooly, nástroje – je to mimochodem úplně šílenej název – tak ty jsou tady právě díky tomu, že v zahraničí tenhle trh požadavků, ohledně souhlasů, nesouhlasů, i toho konsensu, už je pár let. Tak vlastně tady existujou už dlouho, delší dobu. 

Už vlastně od doby, kdy se začalo řešit to ePrivacy – tak od toho momentu, vůbec i od prvního nasazení GDPR vlastně v Evropě, tak začaly vznikat právě tyhle nástroje, takže už jsou – to nejsou rychlokvašky teďka na míru tomuto českému zákonu, ale jsou vyloženě roky stavěné. Jsou to vlastně jenom SaaSka a jsou používané v zahraničí, takže určitě mají smysl, se na ně podívat.

Je u nich zajímavý to, že některé z nich mají uvnitř takový jako parser, vlastně takový jako prohledávač vašeho webu, a když ho nasadíte, tak on vám vlastně zjistí, jaké skripty vytváří jaké cookies, a pokud už je znají, tak vlastně je předtřídí do nějakých svých kategorií, tím vám vlastně ulehčí to nasazení. 

Tohle je spíš sdělení primárně pro inzerenty, partnerů se to bude taky týkat, pokud na svých webech používají technologie, které – nebo celý skripty, služby, které právě pracují s cookienama, takže jich se to týká. Ale tohle primárně bude spíš pro ty inzerenty. 

Ale určitě je dobrý vědět, jaká situace na trhu je, protože ovlivní vlastně všechny. 

Takže vlastně nemáme v Česku něco specifickýho, byť vlastně i v rámci toho Data Restartu, což byla ta pražská konference od agentury Taste, mimochodem děkujem za tu aktivitu, že jí vůbec uspořádali, protože tohle je velký téma. A mělo by se o něm víc mluvit, protože ovlivní doslova jako všechny.

My v affilu, podobně jako třeba s adblockama, jsme sejmutý jakoby zas jenom bokem, vlastně ve světě affil je sice známej, ale tenhle zákon vůbec není stavěnej na affiliate, je stavěnej všeobecně na ochranu osobních údajů.

A ten paradox je, že v rámci affilu my vlastně vůbec nepracujem s osobními údaji, neprofilujem, třeba v AffilBoxu nepoužíváme IPny, nepracujem s ničím řekněme jako sensitive, jako citlivým, co by někoho omezilo. 

My ani nepotřebujeme vědět, kdo je ten uživatel.

Ale zase stejně nás to díky té technologii, kterou všichni všeobecně používáme, tak nás to ovlivní.  (Jarda: Přesně tak! A ono vlastně…) 

Takže sice jsme papežštější než papež – promiň – ale… 

neboli to znění, ale je otázkou, co s tím případně udělá to ePrivacy, byť my ještě aktuálně nikdo nevíme, kdy bude v platnosti, jestli bude příští týden, za měsíc nebo za tři roky nebo za rok, protože to nikdo neví. 

Ale je dost možné, že vlastně ten zákon to zjemní, protože ten vlastně přehodí tu zodpovědnost z jednotlivých poskytovatelů, kterých je právě desítky, stovky tisíc, to jsou ty jednotlivý shopy, a ty mají vlastně spravovat ten konsens, ten souhlas. Ale vlastně pravděpodobně to přehodí na samotné prohlížeče, neboli uživatel by si defaultně ve svém prohlížeči řekl „ano, chci řekněme být sledován nebo mít cookies, nebo nechci – používat cookies třetích stran“ třeba a tím to vlastně bude bráno jako ten souhlas nebo nesouhlas. 

Protože myslím, že dokonce Evropská unie sama nebo nějaký jejich orgán řekl, že nechtějí, aby uživatelé byli obtěžováni právě těmi lištami a to ještě vlastně nevěděli, jaký peklo přichází vždycky s těma bránama, protože to je na každým webu je nějaká odlišná brána.

Případně můžete už to teďka vidět na velkých médiích, pak vám řekneme, proč už to teďka dělají, ale už teďka můžete na českých médiích – velkých typu – teďka plácnu… mě nenapadá zrovna, kterej konkrétně to má, ale už to sbírají. 

A hlavně v momentě, kdy tenhle podcast budete poslouchat, tak rozhodně jich bude víc a víc. 

Čím víc se budeme blížit tomu lednu, tím více jich bude mít to spuštěno už.

Promiň, přerušil jsem tě. 

Jarda: Hmm, já jsem jenom chtěl (Ondra: snad si to pamatuješ) …jo určitě.

Já jsem vlastně chtěl říct, že tam je to takový, ještě trošičku vlastně nešťastný kvůli tomu, že v podstatě ty cookies jsou tak jako, tak až… je to až nějaká část toho zákona, ten zákon se jako primárně věnuje dalším jiným věcem, takže bohužel je to takovej přílepek do toho zákona, kterej úplně není řekněme rozumně udělanej. 

Protože většinou tady ty přílepky a nálepky nebo tady ty jako razantní zákony od státu – tak většinou mají za úkol cílit na ty velký hráče, jako na Google, na Facebook a na tady různý subjekty, jenomže nikdo si nedokáže uvědomit, že tady ty subjekty vůbec cookies nepotřebujou, protože vy jste konstantně přihlášený, že jo. 

Ondra: Oni už rok, možná dva roky věděli, že se to bude dělat a v podstatě sami o sobě komunikovali, že je přestávají používat. Mimoto i Google sám řekl, že přestane používat cookies třetích stran, tím pádem úplně v dobrém slova smyslu ochránil sebe PRkově, že on je ten hodnej a vlastně pomáhá ochraně osobních údajů. 

Ale v konečným důsledku znemožnil nebo sestřelil nebo ztížil situaci na trhu všem svým kompetitivním – svým soupeřům (Jarda: ano!), protože oni jsou na tom postavený. Takže oni tu technologii museli upravit, ale rozhodně jim to znepříjemnil a on z toho vyjde jako bílý rytíř na bílém oři, ale bohužel zrovna on většinou porušuje ty…

Jarda: Určitě no, a zákonodárci – oni si myslí, že cookies tady tu situaci vyřeší třeba s Googlem, ale neuvědomují si, kolik lidí používá Chrome, kolik lidí používá Android, kolik lidí má e-mail od Googlu, kolik lidí prostě používá ty technologie Googlu každej den. A to nejsou vlastně jenom tyhle věci, to jsou různý přihlášení na různých jiných webech, který patří do té skupiny Googlu, takže je to opravdu jako velký množství.

No každopádně – to jsme se trošičku tady zakecali o tom, proč je to blbý, pojďme se spíš podívat na nějaký data. 

To jsme vlastně viděli na tom Data Restartu – bylo tam mnoho zajímavých přednášek na tuhle tématiku. Jedna z velmi zajímavých byla ta, kdy tam vystoupil spíkr z Life sportu, který vlastně tohle nějakým způsobem mají nasazené napříč Evropou a poodkryl nám nějaký data, jaký to vlastně má dopad na jejich byznys a co s tím dělají.

Protože my víme, že vlastně ta situace se nějakým způsobem změní. Pravděpodobně se změní to, že o něco méně lidí bude dávat souhlas s cookies.

Teďka pravděpodobně všichni klikají na „Rozumím“, asi nemůžeme předpokládat, že všichni budou klikat i tady po této novele na „Rozumím“. 

Takže nějakým způsobem se to změní a teď všichni vlastně řešíme a přemýšlíme nad tím a snažíme se to nějak jako vydedukovat, jestli to bude o 30, o 40, 20, 10 nebo 5 nebo 0 %. Jestli ta změna vlastně nějakým způsobem nás ovlivní. No a právě v tom přichází ten člověk z toho Life sportu, kterej během toho Data Restartu vystoupil a zpřístupnil nám nějaký data, že vlastně ten souhlas se v rámci EU liší. 

A v každý zemi jinak klikají na ten konsens.

Například ve Velké Británii 86% všech uživatelů kliklo, že souhlasí s cookies. Takže ta změna oproti současnýmu stavu je 14%. 

Samozřejmě tohle jsou čistě kliky na ten cookies konsens, nepočítáme tady třeba různý adblocky a různý tady tyto věci, který vlastně defaultně ty cookies blokujou už na úrovni prohlížeče bez jakéhokoliv konsensu. 

Maďarsko je 80%, Německo 72,5%, Finsko 77% – nebylo to úplně špatný teda. 

Ale samozřejmě jsou tam i nějaký jiný země na tý škále – je to třeba 65% Itálie, Belgie 67%.

Teďka v podstatě jde o to, abychom zjistili po novým roce, jestli Češi jsou klikači souhlasu a nebo se v tom budou šťourat a budou nesouhlasit. (Ondra: ano, přesně tak!) 

Nicméně – ještě jsem chtěl říct jenom, že samozřejmě tyhle čísla jsou od jedné firmy, která nějakým způsobem pracuje na optimalizaci těch jejich jakoby konsentů. 

Takže tyhle čísla nemůžeme brát jako nějaký standard, jako nějakej průměr, ale jsou to čísla jedný společnosti.

Protože my těch čísel vlastně ani nemůžeme mít tolik, protože těch firem není tolik, co to už nasadilo plošně. A hlavně celoevropsky. 

Takže budeme doufat, že budeme mířit někde do té horní části, spíš mezi Velkou Británií, Maďarskem.  A ne mezi Itálií a Belgií do té spodní části. 

Ondra: Já jenom doplním, že tohle je vlastně asi první podcast, kterej je spíš tak jako předběžnej vůči tomu, kdy něco nastane. 

Vždycky jsme vlastně spíš hodnotili, jak jsme pracovali, jak používáme my nějaké strategie, nějaké technologie, jak se díváme na affil, co máme nového nebo něco, co už jako proběhlo. A to je vlastně první podcast, kdy naopak musíme reflektovat situaci, která teprve nastane. 

A pokud bychom tady tvrdili nějaká pevná čísla, když opomeneme zrovna tuhle případovku, tak bychom je možná tahali z nějaké křišťálové koule, bohužel. 

Protože vlastně ty data nejsou k dispozici vůči českému trhu. 

A já vlastně doplním, že obdoba GDPRka platí – GDPRko jako takové v Evropské unii, v Kalifornii. V Americe mají myslím CPA, je to vlastně trošku podobný, tam zrovna – Life sport měl mám dojem 97%. 

A nějaká podobná obdoba byla v jižní Americe. (Jarda: v Brazílii) …jo máš pravdu, v Brazílii – a tam se nedostávali na 70, 80%. Tam myslím že byli 60, abych nekecal, teď si nejsem jist, tohle jsem si nepřipravil. Jsme řešili primárně to, co je nám blíž, což je ta Evropská unie. 

Každopádně jde o to, že ty čísla nejsou pevný ani tím pádem plošně jako platný.

Ještě já do toho trošku hodím další vidle – jde o to, že každý inzerent, i v každý zemi, kde on působí, bude mít svou nějakou průměrnou hladinu, která se může ovlivňovat tím, jak vypadá ten souhlas, jakou má návštěvnost.

Ale do toho vlastně ještě každý partner – protože my jsme ty subjekty, který přivádějí tu návštěvnost – tak bude mít svůj mix, úplně unikátní mix návštěvnosti, a ta bude naprosto odlišná v těch procentech souhlasu nebo nesouhlasu. 

Tím pádem výrazně se znepřehlední – bohužel/bohudík, to je relativní – ta situace, kdy nějaký inzerent měl nějaký konverzní poměr do objednávek, protože to se ovlivní už tím vstupem partnera, který má naprosto specifickou návštěvnost, se kterou může ještě nějakým způsobem pracovat, což si řeknem za chvíli, co nás napadlo v rámci brainstormingu s ostatními řešeními. 

Takže bude zajímavý, jak ty údaje budou po 1.1 porovnatelný. Já si myslím, že třeba vlastně nebudou, protože každý inzerent bude mít svojí linii souhlasu (Jarda: přesně tak) v jiný zemi vůči danýmu designu, ještě vůči konkrétnímu času, kdy to testoval.

Mimoto na začátku roku nemůžem očekávat, že všichni to nasadí (Jarda: rozhodně ne!) striktně nebo přesně nebo správně. 

Ono vlastně se obávám, že podobně jako GDPR tak všichni to nasadí jak nejlépe budou moci, ale vlastně to reálný, ten reálný projev bude až poté, co budeme mít třeba zpětnou vazbu od Úřadu na ochranu osobních údajů nad konkrétním nasazením.

(Jarda: přesně!)

Protože oni už nebudou řešit třeba (Jarda: barevnost) tvar okna, barevnost jak říkáš, velikost písmen a tak.

Jarda: To je vlastně strašně důležitý, co říkáš, že vlastně my… proto je to teďka takový jako trošku zmatečný, co vlastně my tady říkáme nebo je to takovej každý pes jiná ves. Protože my vlastně jako ani přesně nevíme, jakej to bude mít ten reálnej efekt. My tady můžeme něco předpovídat, ale stejně musíme počkat, až se ten zákon schválí, až vejde v plat – ne  schválí, až vejde v platnost, už schválenej je, a až vlastně nějaká ta entita, která může vydávat ty… až vlastně někdo, nějakej soud nebo poslanecká sněmovna nebo Úřad o ochraně osobních údajů řekne: „tohle je vzor, takhle to má vypadat, toto jsou odchylky od toho vzoru, začněte nasazovat.“

Protože v podstatě jako – já teďka, jestli si dobře pamatuju, se to řešilo na tom Data Restartu a to mě možná, Ondro, kdyžtak opravíš, tak vlastně teďka ani není jako přesně řečeno, jak to má vypadat. Jaký to má mít barvy, jakou to má mít velikost, ale je tam řečeno něco ve smyslu „nemá se to odchylovat od běžného použití“ nebo od běžné grafiky – nebo to já jsem z toho aspoň vydedukoval. 

Takže ono teďka vlastně ani není žádná přednastavená šablona, nějakej vzor toho, jak to má vypadat, to cookie okno.

Ondra: Souhlasím. Ono v podstatě teďka jenom se pracuje s tím, co říká GDPR jako takový ohledně souhlasu, protože my jsme už dřív získávali souhlasy typicky třeba s e-mailingem nebo s něčím podobným. Neboli ten souhlas musí být vědomý, musí mít možnost, právo vybrat si s čím souhlasí, s čím nesouhlasí. 

Takže někteří právníci tvrdí, že tam musí být „Ano/Ne“ nebo „Souhlasím se všemi/Nesouhlasím se všemi“ popřípadě „Přizpůsobení“ a tím pádem vlastně v tom Přizpůsobení by mělo být nezaškrtnuté jednotlivé položky z jednotlivých kategorií těch cookies nebo i jejich poskytovatelů.

Takže my vlastně víme jenom nějaké rámce řekněme obsahové, ale to je to, co budeme mít v tom dalším řešení, že každý si to za nás bude nasazovat, jak uzná za vhodný a až ta reálná praxe právě od právníků nebo nějakých úřadů ukáže, co je akceptovatelné, co ne a s čím vlastně můžou hrát. 

Já si třeba osobně, z mýho pohledu myslím, že budem se pohybovat třeba kolem nějakých 80%, 75 – 80 – 85. 

Umím si představit, že se dostanem i na 90, ale pak si řekneme, možná půjdem i k 95, protože vím, co můžem s tím pracovat, ale to si řekneme za chvíli – naše plány, co s tím budeme dělat, popřípadě jakým způsobem to mohou i partneři ovlivnit, protože já si myslím, že zrovna v našem oboru s tím budou výrazně moci pracovat partneři. To je zatím naše nějaká předběžná dedukce. Uvidíme zase v praxi. 

Ale věřím, že to dává smysl. 

Jarda: Hm, jo, jo! Souhlasím, souhlasím. Asi tady to spekulování můžeme nějakým způsobem uzavřít a pojďme se podívat vlastně, co s tím budeme dělat. 

Ještě jsem chtěl říct jednu věc, já předpovídám, že vznikne úplně nový odvětví – a to bude „optimalizace cookie okna“. (Ondra: ano!)

A vzniknou úplně vlastně nový lidi nebo nový specialisti, kteří budou v podstatě jako Specialista na optimalizaci cookie konsentu.

Což teda začne určitě v Česku – nebo „začne“ – určitě v Česku po novým roce budou lidi, kteří se tomuhle budou věnovat, plošně jako asi celoevropskej obor nebo celosvětovej. 

Zase – to je přesně to, co teďka vám chceme říct, že vlastně každá takováto situace nabízí nějaký možnosti. A nějakou novou jako… nový možnosti vlastně nebo příležitost na tom trhu. 

No, Ondro, dobře, pojďme se podívat teda – v rámci AffilBoxu, jaký máme nachystaný řešení, který budeme poskytovat našim inzerentům?

Ondra: Dobře. Za mě jenom radši na začátku řeknu – budem se věnovat tomu nejčistšímu řešení, který je aktuálně dle právníků ve hře, kdy opravdu nepracujeme s ničím v prohlížeči, kdy tím pádem opravdu neřešíme cookies. Neřešíme tím pádem klasické trackingové metody a ještě k tomu inzerenti to nasadí správně. 

Neboli berem tu řekněme nejčistší, nejlegálnější nebo nejstriktnější podobu, která může nastat.

A samozřejmě ta praxe pak ukáže, jestli ty jednotlivé implementace budou správně a případně jestli to nařízení nebude jemnější, než čekáme.

Protože aktuálně právě – trošku vaříme z vody, protože nikdo neví vlastně, co můžeme čekat, v rámci českého oboru. 

Každopádně za nás máme několik řešení – jsou aktivní a alternativní. 

V těch aktivních řešeních máme server to server tracking (S2S případně), tracking kupónů nebo řekněme offline kupóny a také co největší snaha o souhlas. 

Já mám zde poznámku, my to pak ještě rozvedeme, jednotlivý body – že to mohou ovlivnit jak inzerenti, tak partneři. 

Jardo, máme případně pak i nějaký alternativní řešení?

Jarda: Určitě, potom jsou tady nějaký řešení, který nejsou přímo vázaný na technologii, ale jsou vázaný na nějakou domluvu mezi inzerenty, domluvu mezi affiliate trhem.

A v podstatě jde o tak zvaný sampling – neboli dopočítávání konverzí na základě nějakýho vzorku historických konverzí, který ten partner přiváděl.

Že vlastně vezmete nějakej stav před cookie konsentem a promítnete ho vlastně do nějakých budoucích statistik, do budoucích konverzí. 

Další možností je, že v případě že – a toto je vlastně situace, kdy nastává potom, co víme, kolik zhruba těch procent lidí nedá ten souhlas – tak vlastně kdybysme řekli tak oukej, v Český republice průměrně 80% lidí souhlas s těma cookies dá, to znamená 20% cookies není trackovaných. Tím pádem inzerenti navyšte svým partnerům o 20% víc provize, protože vlastně to nějakým způsobem vyrovnává ten stav před tou změnou toho cookies zákona. 

Ondra: Jo, říkáš to správně, my si to ještě pak rozeberem později v tom podcastu, takže budeme se tomu věnovat trošku víc. 

Já tady mám poznamenanej ještě jeden tip, a to je to, co jsem zmiňoval – dle prvotních vyjádření právníků, už dneska (neboli dva měsíce před platností toho zákona, nového zákona) už můžeme sbírat souhlasy svých návštěvníků.

Neboli proč to dělat?

Cílem je totiž si optimalizovat to UXko, vlastně toho sběru, textaci, grafiku, a mít vlastně už zpětnou vazbu od analytiků, markeťáků k tomu nasazení a tím mít i náskok proti ostatním. 

Je to primárně tohle sdělení spíš pro ty inzerenty, aby už mohli s tím už pracovat. Určitě si můžete všimnout, že opravdu už to nasazují velký hráči. 

A sbírejte souhlasy, protože už dnes to může být, a ty souhlasy – co jsme měli zpětnou vazbu od právníků – tak už jsou platné, pokud byly posbírány řekněme v platnosti nebo právě dle dikce toho nového zákona.

A teďka se to dělá bez nějakých postihů, protože ty postihy mají být až od nového roku nebo řekněme od platnosti toho zákona, proto vlastně všichni už to nasazují teďka, aby měli náskok v rámci testování. 

Neboli A/B testují textaci, grafiku, fonty, vyloženě UX celýho okna, kdy se vůbec zobrazí, jestli se zobrazí při první návštěvě nebo řekněme při prvním okně návštěvy, nebo při druhé. Jestli to bude hnedka při návštěvě nebo například s nějakým zpožděním třeba po pár vteřinách, co je na webu, jestli tam mají mít možnost zavřít to okno nebo nemají možnost vlastně jako neprojít – takže mají možnost s tím pracovat. 

Tady bych klidně zmínil ten Life sport, oni vlastně testovali přesně nasazení tady toho okna – mám dojem, že v té Brazílii – a přesně vlastně v první vrstvě toho testování měli problém, že měli malou souhlasnost. Měli nižší desítky procent, teď si to nepamatuju přesně konkrétně, takže to nechci konkrétně zmiňovat, abych se nenachytal, případně to doplníme, není to problém. 

A na začátku měli malou úroveň souhlasů – trošku se jako vyděsili a dívali se na to. A on nebyl problém v tom, že by bylo málo souhlasů a oproti tomu hodně nesouhlasů, ale byl problém v tom, že měli hodně tak zvaných „not given“ reakcí.

Neboli těch uživatelů, kteří vlastně vůbec nezareagovali na toto okno. 

Takže oni vlastně v první verzi toho testování, a to je to, čím si musí projít i čeští hráči, český inzerenti, e-shopy, platformy, jakým způsobem se dostat k největšímu souhlasnému ratu, k tý výši, protože když jim dáte možnost to řekněme zavřít, tak evidentně v podstatě projdou webem, můžou ho používat a vlastně nedají vám souhlas. 

Tím pádem v podstatě nemůžete používat žádnou analytiku, žádné pokročilé měření.

Takže vlastně jeden z těch bodů v rámci A/B testování bylo, že ti uživatelé neměli možnost řekněme nereagovat na to. Museli mít v podstatě „Ano/ne nebo přizpůsobit“.

Teď je samozřejmě otázkou, a to je právě to, co nikdo ještě pořádně neví, jak se na to bude dívat český zákon nebo české orgány.

Ale určitě to je cesta, jak nad tím uvažovat, protože je to zase nějaký optimalizování konverzního poměru, byť ne do objednávky, ale do souhlasu.

Takže jak Jarda říká, je to příležitost určitě pro hráče, kteří si tím budou moci vydělávat jako hlavní povolání.

Ale vlastně i tahle situace nahrává každému inzerentovi, protože tu bránu už teďka si může sám vlastně otestovat, otextovat podle svého, a zjistit, co vlastně na jeho uživatelích nejlépe pracuje.

V principu si myslím, historicky jsem byl copywriter, tak půjde o to, abyste do nich přenesli nějaký klid, nějaký tón komunikace, který na tom e-shopu používáte, pokud je rodinně laděný nebo odlehčený, tak samozřejmě i ten souhlas musí být přesně stavěný. Pokud na první dobrou tam napálíte „Chceme vás sledovat a chceme vědět velikost vašich trenek“, když opominem, že teda to bude e-shop s trenkama (Jarda: hihi!), tak moc asi z toho nadšení nebudou. 

A to je právě ono, jak v rámci té psychologie nebo copywritingu se s tím bude pracovat. 

Každopádně jde o to, abyste jim vlastně v zákonné podobě nebo v té kostře – předali informace, které musíte, a zároveň vlastně zjistili nebo jim předali informaci, jak vlastně s nimi to bude rezonovat, to sdělení. Takže bude to věc testování a určitě doporučuju, pokud nás někdo poslouchá, co víme, tak nás někdo naštěstí poslouchá, nejsme tady sami ☺

Tak určitě je věc tohle testovat už to teďka a je opravdu konec října, možná to vyjde tenhle díl až v listopadu, to nevadí, pořád je dostatek času to testovat. 

Jarda: Hm, jo, dobře. A pojďme teďka si buď probrat, co vlastně jsou ty jednotlivý možnosti toho trackování, který jsme tady zmínili. 

Neboli ten S2S tracking, neboli server to server, tracking kupónů a nebo ta největší souhlasnost. 

A nebo pojďme se zaměřit – nebo pojďme si říct, co s tím můžou dělat partneři, co myslíš, že máme říct teďka dřív?

Asi možná teďka když se bavíme o inzerentech, tak rozebrat ty jednotlivý trackingy?

(Ondra: Asi jo.) A potom řekneme, co by mohli proti tomu – nebo s tím – nebo co jako affil partneři byste mohli začít dělat vy. Dobrý.

Ondra: Souhlasím, já si myslím, že i pro partnery je důležitý vědět, jakým způsobem se to řeší na straně affiliate technologií a tím pádem to určitě nebude na škodu. Mimoto stejně tenhle díl je mixovaný, nemůžeme říct, že je jenom pro partnery, je pro inzerenty – je pro všechny, protože ta situace ovlivní všechny. (Jarda: ano, přesně tak). 

Takže vlastně já teda klidně jenom navážu – vlastně řešením této situace je poměrně letitá technologie, v AffilBoxu ji používáme, používají ji někteří klienti už třeba i osm let – jmenuje se server to server tracking. 

Je to vlastně situace, kdy informace o návštěvníkovi, o tom, že byl přiveden nějakým partnerem, se neukládá do toho prohlížeče, což je věc, kterou postihuje ten zákon, ale ta informace se ukládá řekněme na server dané služby, daného e-shopu, a tam se po nějakou dobu drží. Po dobu, než ten uživatel udělá tu konverzi.

 Tím pádem, jak jsem říkal na začátku, nepracuje se vůbec s prohlížečem, nepracuje se s cookies, pracuje se s nějakou serverovou informací. Já to jako opravdu záměrně zjednodušuju, aby to dávalo smysl, aby to bylo pochopitelný pro všechny posluchače. Ta technologie je složitější, ale v konečným důsledku opravdu ta informace se neukládá k tomu uživateli, ale zůstává na straně toho inzerenta. 

Takže to je specifikum téhle technologie, jak to říká server to server neboli server řekněme toho e-shopu po tom nasazení pak vlastně našemu serveru affilboxímu dává vědět, že byla provedena daná konverze od daného partnera. Neboli ta informace se stále k nám dostane. 

Tahle technologie je dobrá, je přesná, někteří ji považujou za svatej grál, já doplním, že rozhodně svatej grál to není, je to další vrstva trackingu a já doplním proč. 

Z principu toho, že ta informace o tom uživateli nebo o tom doporučujícím partnerovi se ukládá na server, neboli vůbec neinteraguje s prohlížečem toho návštěvníka, tak v případě, že uživatel přijde v příští návštěvě, tak jenom když budem brát informace z toho serveru, tak my si to nemůžeme propojit. 

Je to z toho důvodu, že ten tracking je v podstatě session tracking – neboli my trackujeme jenom danou návštěvu, danou session daného uživatele. 

A to je to specifikum dané technologie. Protože ona je sice přesná, je nezávislá vůči cookies, ale měří zase jenom specifickou část té návštěvnosti, kdy přijde uživatel, projde si webem, tralala, něco si hodí do košíku a objedná. A tím pádem vlastně dokoná tu konverzi v dané návštěvě, v dané session nebo sezení, česky, v překladu. 

A tím pádem to je specifický.

Za nás to je dobrá technologie, klienti ji nasazujou v podstatě leta. 

Případně my budeme mít dokončenou – rozhodně do konce roku, možná v příštím měsíci nové řešení, novou komponentu – knihovnu, která bude ještě jednodušejc nasaditelnější než aktuální řešení. 

Takže inzerenti budou moci využít tohle řešení řekněme pro pokročilejší vrstvu trackingu. 

Takže tím v podstatě se – ne že by se obcházel zákon, ale vlastně ten zákon se neporušuje tou technologií. 

Bylo to případně zmíněno na tom Data Restartu, na affilboxím Twitteru účtu nebo možná i Jarda to posílal na Twitter a my jsme to retweetovali, teď si nejsem jist – tam bylo přesně sdělení, že server to server tracking, pokud nepracuje s citlivými údaji toho návštěvníka nebo zákazníka – je vlastně v pořádku, je platný po platnosti toho ZEKu. 

Takže to je v pořádku.

Takže teď jsem říkal nějaká nadšená pozitiva, ale je tady vlastně ta druhá strana. 

Je tady nevýhoda za prvý že to je jenom na tu session a za druhé je to náročné na nasazení. Rozhodně to nejsou dva javascript kódy, které se dají do hlavičky jako teďka, ale už to vyžaduje trošku užší integraci s tou platformou nebo samotným klientem nebo jejich e-shopovým řešením nebo webovým řešením (Jarda: nebo hostingem!) – hostingem, přesně tak, s tím serverem. 

Tady jde o to, že ten server2server tracking typicky byl běžný u leadgenů, roky, byl běžný u SaaS implementací affilu, takže proto u nás běžně fungoval affil tímto typem, ale u e-shopů to nebylo zas tak běžný. 

To znamená, že vlastně proto se to tak plošně nepoužívalo, přestože leadgeny a SaaSka to používají roky. 

Je to z toho důvodu, že vlastně e-shopy mnohdy běží na nějaké platformě a u nich také vlastně ta konverzní cesta nebývá ta jednocestová na tu session, ale bývá nějaká komplexnější.

Naštěstí, co víme, tak ty procenta těhle sessionových návštěv nebo konverzí – pardon, bývá proměnlivá, ale mnohdy bývá ve vyšších desítkách procent.

Strašně záleží – a to je zase ta proměnlivost té situace – každý partner, každý typ zboží, každá vlastně incentiva toho návštěvníka do té konverze ovlivňuje vlastně to, že nakoupí v dané návštěvě.

Takže některý uživatel, některý partner může mít třeba 70% všech konverzí v dané cestě. Někdo bude mít 60 někdo bude mít 75 někdo bude mít 30.

Strašně bude záležet na tom, jak daný partner dokáže toho uživatele řekněme jako při té první návštěvě hnedka poslat tam, kam má. Neboli tady bude přesně záležet na tom, že uživatel neposílá své návštěvníky – pardon – partner neposílá své návštěvníky například na hlavní stránku, ale posílá ho na konkrétní produkt, který mu doporučil.

Takže tady třeba vidím velkou výhodu recenzních webů, kdy vlastně recenzujete konkrétní produkt. Už když někdo hledá recenzi, tak bývá v nějaké – když vezmeme ten framework „see think do care“ – tak už v té konverzní cestě určitě bývá recenze, tím pádem tam je užší cesta na tu konverzi, tam pravděpodobně tohle pomůže. 

(Jarda: určitě)

Takže tak. Abych nemluvil jenom já, povídej!

Jarda: Jo, no – chtěl jsem k tomu jenom ještě říct, že taky strašně záleží samozřejmě na tom zboží, na tom e-shopu, tos asi říkal, že vlastně strašně záleží, jakej je ten proces nákupu toho zboží.

Jako samozřejmě, když vybíráte plácnu – auto, tak ten nákupní proces bude pravděpodobně delší, než že prostě vlítnete na web, vypláznete milion a koupíte si na jednu session auto. 

Ale dokážu si představit, že u spoustu, spoustu produktů tohle právě fungovat velmi dobře bude.

Další věc, co určitě vlastně taky potom bude záležet na těch webech, tak jsou třeba textace tlačítek. Kdy vlastně, jestli to tlačítko bude říkat třeba „více informací“ nebo bude říkat „do obchodu“ nebo bude říkat tomu uživateli třeba rovnou „přidat do košíku“ nebo „koupit“, který už tam bude mít tročku větší – jak bych to řekl – váhu, v tom, co od toho uživatele, nebo co ten uživatel vlastně očekává od toho tlačítka, který máte u toho produktu, nebo od toho textu. 

Každopádně ještě nejsme u optimalizace, co mají dělat partneři, to si řeknem za chviličku, ještě pojďme se podívat na další možnost, jak vlastně obejít nebo jak vlastně vylepšit to trackování vašeho affiliate programu.

Vlastně jednou z těch dalších možností je tracking kupónů, který je dostupný všem uživatelům, kteří mají AffilBox Pro.

Ten tracking kupónů nevyužívá žádné cookies, žádné údaje z prohlížeče – a vlastně jak to celý funguje je velmi jednoduchý. 

Vy jakožto e-shop vystavíte nějakej specifickej slevovej kupón – nemusí být slevovej, může to být pobídkovej – na dopravu zdarma, může být na dárek k objednávce, může být na cokoliv v podstatě, ale musí tam být nějaká pobídka. (Ondra: jo!)

A vlastně ten kupón se vydá a dá se jednomu konkrétnímu partnerovi. A tomu konkrétnímu partnerovi se i v tom AffilBoxu přiřadí. 

Co se potom stane je to, že v případě, že ten kupón je použitý na tom vašem e-shopu a patří nějakému tomu partnerovi, je přiřazený v AffilBoxu nějakému tomu partnerovi, tak ten partner získává tu provizi za ten nákup, aniž by tam od něho přišla – klik, aniž by tam byla návštěvnost předtím.  

Tohle hodně využívají naši klienti na – v podstatě dvě věci.

První věc je offline kupóny, kdy oni chtějí například do své obchodní sítě natisknout offline kupóny na letácích a ty vlastně chcou rozeslat těm obchodním partnerům.

Případně se to používá na to, když si chcete otrackovat vlastně účinnost offlinový kampaně. Jo, protože vlastně ty kupóny trošku šahaj i za ten – vlastně za ty brány affilu, kdy díky AffilBoxu se trackuje často efektivnost offlinových kupónů, který používáte třeba do magazínu. 

Teďka třeba inzerenti to používali na Dny Marianne nebo na dny OnaDnes, takže i na tohle se to dá použít a víte, jestli se vám to vlastně vyplatí, protože bez toho to velmi málo víte – samozřejmě vidíte to v tom e-shopu, ale takhle můžete dělat různý A/B testy různých kupónů. 

Každopádně – jsem se do toho trošku zamotal (Ondra: v pohodě!) – každopádně ty kupóny se používají buď pro ty offline trackování kupónů a nebo pro influencery. 

Protože často vlastně – častá záležitost na Instagramu – kdy influenceři pod 10 tisíc followerů nemají swipe up. Tak vlastně nemají jinou možnost, jak vlastně přivést toho klienta na ten web, protože nemůžou dávat odkaz do těch svých příspěvků, tak se tam většinou dává slevovej kupón. 

Protože ten slevovej kupón je jistota, že ho ten zákazník použije.

A navíc se zase vlastně tímto způsobem dá kontrolovat a dá se vyhodnocovat přínos jednotlivejch influencerů pro váš e-shop. 

Takže vlastně vy víte, jestli ten konkrétní influencer vám přivádí objednávky a nebo ne. 

Takže tohle je vlastně další možnost. Pro klienty Shoptetu a Binargonu máme skvělou zprávu, protože máme velmi jednoduchý napojení. 

Ale pro všechny ostatní klienty máme o trošku méně lepší, ale stejně pořád dobrou zprávu – a to je to, že máme vlastně návody na implementace, snad asi na všechny možný e-shopový řešení. (Ondra: přesně tak!)

Takže vlastně ten tracking kupónů je možný nasadit, je možný ho nasadit teďka hnedka a je možný s tím začít pracovat. 

Ondra: Souhlasím, jenom doplním – ten tracking kupónů byl původně zamýšlený právě jak říkal Jarda – na influencery a offline. Nakonec v praxi se ukázalo, že to funguje podle toho, jak si to vlastně jednotlivý inzerent nebo affil manažer uchopí.

Já to vztáhnu ke mně, protože my jsme to nasazovali v Econee jako možná první, na nich jsme to i beta testovali, a dneska vlastně na základě těch dat vidím, že to nepoužívají jenom právě influenceři, kupónoví partneři nebo třeba ty offline kampaně. Ale vyloženě to zapojili do svého mixu i běžní affiliate partneři – obsahoví doslova – jakoby magazíny, recenzní partneři. Neboli přidávají v rámci svého webu svůj kupón.

Tam vlastně měli jsme možnost vygenerovat ty řekněme generické – řekněme jako „IXYZX7“, ale v případě těch obsahových nebyl problém, když mi napsali, tak jsem jim vytvořil ten brandový typu „název jejich webu“, že to vypadá jako fakt pěkně. 

A přesně tihle přenášejí na svojí návštěvnost – protože jako promují třeba v rámci pop upu nebo exit pop upu, což je skvělá komponenta za mě, v rámci přidávání incentiv nebo CTAček,  tak skvěle s tím pracují. A třeba už teď vím, že na základě díky tomu trackingu kupónů, i kdybychom nenasadili třeba server2server tracking, byť v plánu to je – tak vím, že ten nový zákon tenhle affil třeba ani tolik neovlivní.

Protože u nás ty kupóny jak se právě výrazně zapojily do toho celýho systému, všichni partneři u nás vlastně mají ten kupón, to znamená, že my jsme jednorázově museli vygenerovat myslím nějakých 600 kupónů, a pak jsme v podstatě pro ty jednotlivý je přidávali. Ale zas taková náročnost to na rovinu nebyla. 

A tím pádem vím, že jsme na to připraveni už díky tomuhle. Že pravděpodobně ten případný propad, i kdyby to mělo být 5-10%, tak se nemusí projevit. Z toho důvodu, že my už používáme ty kupóny, který jsou velmi nerozbitnou technologií. 

a to je to vtipný, mě to napadlo až teďka, když zmiňuju server2server tracking a vedle něj tracking kupónů jako reakci na moderní zákon, tak je vtipný, že my jsme si historicky mysleli, že ten tracking bude čím dál tím jako sofistikovanější, drsnější, skoro s machine learningem a AI a já nevím, čím vším, že budou lítat droni nad e-shopy a budou se jim skenovat sítě nebo něco takovýho.

Ale vlastně to jsou letitý, a hlavně jako poměrně prastarý retro technologie, ale vlastně se na tom čase ukazuje, jak jsou jako nerozbitný. 

Že ty prohlížeče, adblocky je vlastně neovlivněj. To samý ten server2server – adblock nemá vůbec se čeho chytit – jakože – beze srandy – NEMÁ se čeho chytit, protože tam není žádná jako vnější vějička. To samý ten kupón, je naprosto stabilní, protože on nepotřebuje pro vznik té konverze cookies nebo vůbec proklik od partnera. Může vzniknout tím, že se opravdu jenom přidá v tom košíku a tím to končí. 

Takže jsou velmi stabilní, nerozbitný. A je to vtipný, že ten obor, minimálně třeba v Česku, teďka s tím novým zákonem, se vlastně jako obrací zpátky do tý historie, k těm letitým, ověřeným technologiím, který se dostávají víc na výsluní.

Přitom všichni řešili právě multispektrální cibulovitě stavěný tracking, že vlastně vrstva za vrstvou, pod vrstvou, k tomu vrstva, velevrstvy a to bylo celý ve frontě za další vrstvou… se do toho zavrstvit…

Jarda: Nikdo nepočítal s tím, že nám do toho Andrej hodí vidle, že jo, haha!

Ondra: Haha! No, stane se, stane se!

Takže je jako vtipný, že se vracíme zpátky k těm technologiím, který fungujou roky a prostě jenom ten obor se trošku otočí jiným směrem a změní se ta logika, jak s tím pracujem. 

Ale vzhledem k tomu, že v zahraničí fungujem, tak vlastně právě klienti na AffilBoxu, konkrétně naše technologie, jsou asi v 34 státech, snad možná i ve všech v Evropský unii. Neboli když to vztáhnu k tomu GDPRku, ve všech to funguje.

Jenom vlastně na tom vstupu je prostě nějaká vrstva ať už jako toho souhlasu/nesouhlasu a nebo právě serverová vrstva ohledně trackingu a fungují dál. 

Takže – my to tady všichni řešíme možná jako zbytečně předposraně, ale je naší myslím že v morální nebo transparentní rovině dobrý o tom informovat, protože se to týká všech. (Jarda: určitě!)

A je vidět, že když někdo o tom informuje, tak prostě má dobrej úmysl s tím trhem, stejně jako ostatní řešení o tom aspoň informují, připravují návody – to bude skvělá hodnota pro ten trh.

My taky budem připravovat v podstatě další postupy, pro konkrétní inzerenty, jak se nasazují jednotlivý vrstvy a jak s tím mají pracovat, takže normálně se pokračuje dál. 

Jarda: Jo, souhlas. Ještě jsem chtěl říct jenom u toho trackingu kupónů poslední úplně věc – že my jsme ho vlastně využívali taky na to, že když jsme dávali brandový kupóny různým cashbackovým portálům a kupónům, tak vlastně potom byla menší – bylo menší kradení těchto kuponů od konkurence. (Ondra: jasně, ano!)

Kdy vlastně my mámě nějakej spešl deal s nějakým kupónovým webem, cashbackovým portálem, protože nám zajistí něco a ten kupón samozřejmě – všechny tyto portály se navzájem hlídaj a kradou si ty kupóny mezi sebou, ale tím, že ten tracking kupónů je nastavenej prostě na toho inzerenta, tak ho sice můžou ukradnout, můžou ho dvakrát použít, třikrát, ale zjistí, že z toho nemají žádnou provizi, tak ho většinou dropnou a nepoužívají ho.

Ondra: Přesně tak, to je ten vtip tý technologie, jak jsme jí nasadili.

A jinak zmíním, původně jsi protlačil ten tracking kupónů ty, jsem za to rád, protože to je velkej vstup pro AffilBox.

A je to nasazený tak, že vlastně oni si je můžou krást, ale moc jim to nepomůže. Ano, uživateli předaj tu slevu, kterou jim slibují, ale nedostanou z toho nic, takže většinou je to přejde velmi rychle. (Jarda: pomáhají konkurenci, což jako nechceš.) 

Přesně tak! To je hezký! To je jako dobrá karma!

Jarda: Dobře, pojďme se teda podívat z pohledu toho partnera.

Mám wordpressovej web, mám magazín, mám recenzní web, mám katalog, mám cashbackovej portál, mám kupónovej web – co s tím mám dělat?

Je tady v podstatě několik možností, co dělat. 

Já bych to na začátek shrnul do strašně hezký věci, co mě vlastně řekla moje přítelkyně, což je taky affilačka – a ona řekla, že vlastně jestliže o 20% bude se míň cookies propisovat, tak my holt budeme muset mít o 20% lepší weby!

(Ondra: hahahaha!)

Což vlastně jako dává smysl, jo! 

(Ondra: oukej!)

Takže jedna z možností třeba, co dělat – ty uživatele si zkusit navázat na tom vašem webu do něčeho jako je přihlášení do svýho profilu, nabídnout jim tam něco. Nebo si zkusit chytit – zase – standardní věc – zkusit si nějakým způsobem odchytit jejich e-mail, přes nějakej kurz, přes nějakej e-book, přes cokoliv. A mít na toho zákazníka, toho návštěvníka nějakej další zdroj komunikace, kde vy ty affiliate nabídky můžete na ně posílat.

Další možnost, co vlastně Ondra tam řešil nahoře, kousek výš v textu, kousek zpět do minulosti v podcastu, tak vlastně ty tlačítka. 

Zase, řešit třeba ty tlačítka tak, že nebude tam víc informací, nebude tam „do obchodu“, ale rovnou „koupit“, bude tam „do košíku“.

Nebo další věc – třeba co můžete dělat: tak nad to tlačítko nebo nad všechny ty tlačítka, tak tam napsat prostě: „podívejte se, náš web…“… být prostě k tomu uživateli otevřenej, (Ondra: upřímnej), upřímnej: „… náš web prostě funguje na affiliate marketingu, za to, že my tady pro vás děláme recenze, srovnání – my si za to nic neúčtujeme těm produktům nebo těm inzerentům, ale jsme placení prostě z affiliate marketingu, jak se dostanete na ten e-shop, prosím, souhlaste s cookies, abyste podpořili náš web.“

V případě, že děláte autoritativní weby, v případě, že děláte kvalitní obsah, tak vlastně ti uživatelé nemají důvod tohle neposlechnout. 

V případě, že máte samozřejmě nějaký – nemáte jako úplně nejkvalitnější weby, tak je třeba možná se zamyslet nad tím, co s tím dělat. Ale já jsem zastánce toho, a myslím si, že to tak bude, že když máte prostě autoritativní web, když vám ti uživatelé důvěřují, tak nemají důvod tam potom nedávat ten souhlas. 

Ondra: Rozhodně! Já právě – tahle strategie, která mě napadla, nevzešla vůbec ode mě. Něco podobnýho, taková jako metafora na tohle, je strategie, kterou používají cashbacky. Oni vlastně totiž potřebují pro plnou svojí funkčnost, aby se ta konverze změřila. 

Protože když jim se ta konverze nezměří, tak oni samozřejmě zpátky tomu návštěvníkovi ten cashback, to vrácení peněz nedají. Neboli už roky jsem sledoval na českých webech, že cashbacky své uživatele při tom odchodu ven, v rámci nějakého performingu nebo nějakého pop upu nebo nějaké zprávy informují „prosím, vypněte si na inzerentské stránce adblock, nebo nás z něj vyjměte, abychom pro vás mohli změřit tuto konverzi“. 

A to je přesně ta situace, která vlastně se dá nasadit i pro tenhle cookie zákon, protože vy v rámci své důvěry můžete přenýst tuhle informaci: „prosím (přesně jak říkal Jarda), jsme živi z provizí, vypněte si – klidně jenom pro nás – na další stránce nebo zapněte si pro nás ty cookies“.  Protože vy si selektivně můžete říct, který spustit a který ne. 

„a my z toho dostaneme provizi a tím pádem pro vás můžeme dělat příště lepší obsah a můžem tady dál být, fungovat“.

 A já se vsadím s kýmkoliv, že tohle bude fungovat. 

Ale bude to fungovat jenom těm, který mají už nějakou důvěru, že to není jako průtokový ohřívač (Jarda: přesně!), ale je to prostě obsahový web nebo něco – nějaká vazba k vám nebo nějaká důvěra, že se znáte nebo že máte tam jako opravdu fotku, máte tam disclaimer (Jarda: přesně tak, ta autorita v oboru prostě) – ano, ano! Nebo uživatelskou sekci právě. 

Že vlastně pracujete s nějakou komunitou, která je poměrně homogenní, nemáte opravdu návštěvníka, kterej přijde a příští tejden vlastně vůbec neví, kde byl, protože vlastně si vás ani nevšim. Protože si myslí, že jste jenom inzerentská předstránka nebo nějakej satelit jejich nebo něco takovýho. 

Takže v momentě, kdy za mě plníte nějakou důvěryhodnou rovinu nebo důvěryhodnou část v tom celku, v tý cestě toho návštěvníka při té konverzi, tak věřím, že výrazně ovlivníte tuhle souhlasnost a může se stát – za mě věřím, že se může stát, že vy můžete mít klidně 90 – 95% – samozřejmě 100 asi ne, to ani bůh – ale třeba 95% souhlasnost. A budete najednou – kdyby ten váš inzerent měl nějaký A/B testování nebo spíš takhle – měl analytiku těch souhlasů vůči zdrojům, tak věřím, že by se strašně divil, co se děje.

Že najednou vy mu pokřivujete pozitivně tu linku. A já si myslím, že tohle bude fungovat. 

Protože není důvod.

Já vlastně roky na svých webech používám ten affil disclaimer, dokonce si myslím, že v některých státech světa je povinný nebo myslím, že legálně nutný, abyste tam nějaký disclaimer měli, možná Německo a Amerika, mě přijde?

(Jarda: jojojo, Amerika, Německo) 

Že jo!

A roky mi dávalo smysl to tam mít, tím pádem se přiznává, vlastně se přímo vysvětluje princip affilu, že tady máte odkaz, hele klikněte sem, podívejte se na ceny, podívejte se na shop. Je stejnej, ceny sedí.

Podívejte se přes tenhle druhej odkaz, affilovej – podívejte se, hele stejnej shop, stejný produkty, stejný ceny. 

Neboli nezvyšujete provizi, nezvyšujete o tu provizi nějakou cenu, kterou byste zaplatili, je to úplně stejný, je to vlastně marketingový náklad toho inzerenta, a v přímé rovině nezvyšují cenu. (Jarda: přesně tak!)

A za mě to funguje. Byť se to samozřejmě blbě vyhodnocuje, ale já si myslím, že se to zase vrátí.

Zase – to je taková letitá praxe, za mě, ale taková důvěryhodná, že vlastně vysvětlujete, co děláte. Tím pádem uživateli dáváte možnost s vámi navázat nějaký vztah nějakou důvěru, že mu ukážete to zákulisí.

Mě to přijde strašně sexy, když mi někdo ukáže, jak pracuje vlastně. Jaký má procesy, jak vypadá ten making of – to mám nejradši snad na filmech nebo na všech věcích, jak to vypadá, jak to natáčeli – ty přeřeky, chyby, jak to vypadá technicky, vzhledově.

A to je přesně to, co si myslím, že se na tomhle výrazně projeví a ocení, (Jarda: souhlas!) protože mě jako nenapadá proč ne úplně. 

Je to velmi lidský, je to technicky implementovatelný poměrně v pohodě a je to nějakej bič nebo tlak na to, aby ty partneři vlastně budovali něco většího nebo důvěryhodnějšího, stabilnějšího (Jarda: souhlas!), uvidíme, já si myslím, že tohle by mohlo fungovat. 

Jarda: Souhlas! Další možnost právě je ještě využití těch kupónů. Tak když budete mít na tom webu někde cenovku toho produktu, té služby, tak k té cenovce můžete napsat „no ale s naším kuponem to máte o 10 – 15 – 5 – 2% levnější“ a tlačítko „ukázat kupón“. (Ondra: jo!)

A vlastně tím už si získáváte toho zákazníka tím, že vlastně mu dáte nějakej kupón, kterej je zase trackovatelnej. 

Kterej zase ten inzerent může trackovat a může vám to přiřazovat. 

Takže vlastně těch možností je tady víc.

Určitě vás třeba napadnou další možnosti – pokud vás napadnou další možnosti, jak třeba optimalizovat vlastně už na vašem webu tu možnost toho, že ten zákazník na webu inzerenta dá ten souhlas, tak určitě nám dejte vědět, protože my bysme to taky rádi třeba věděli (Ondra: hahaha!), hahahaha!

A jestli máte něco zaručenýho, ale samozřejmě tohle se bude vykrystalizovávat postupně ten další rok (Ondra: v tý praxi). 

Každopádně co bysme chtěli určitě tady strašně zvýraznit a strašně podtrhnout je, že affiliate marketing byl, pak přišel Penguin a všichni říkali, affiliate marketing už nebude. 

A on se dostal nahoru zase zpátky.

Pak byl affil marketing zase chvilku na výsluní a pak přišla Panda – mluvím teda samozřejmě o aktualizacích algoritmů Googlu! (Ondra: zvířátka ze zoo!) 

A zase všichni říkali, že affil je mrtvej a že to prostě už dál nepůjde, a někteří říkali dokonce „SEO je dokonce mrtvý“.

A ten affil se vždycky dostal jak sviňa zase zpátky nahoru a pořád ho lidi používají a pořád lidi na tom vydělávaj řekl bych solidní prachy.

A tak si rozhodně nemyslím, že nějakej zákon o cookies to v konečným důsledku nějakým způsobem jako zase zabije.

Ten affil se tomu přizpůsobí, ten trh se tomu přizpůsobí. Vymyslí se něco novýho, ty weby třeba nebudete už tolik zaměřovat na tu affil provizi, ale budete se soustřeďovat víc na svůj produkt.

Nebo budete právě vytvářet ty e-mailový databáze, budete vytvářet nějaký uživatelský databáze.

Takže ten trh se tomu přizpůsobí a nakonec ty weby stejně budou lepší, stejně ta propagace bude lepší a stejně to nakonec bude podobně peněžně, jako to máte teďka nebo ještě dokonce lepší.

Takže určitě tohle není cookie apokalypsa, jak to někdo rád píše. Tohle – mě to přijde spíš jako cookie možnost.

A řekl bych, že prostě – neztrácet hlavu, počkat, jak to bude po novým roce a uvidíme!

Ale v případě, samozřejmě, že jste vystrašení, bojíte se toho, chcete s tím skončit – tak nám normálně pošlete nabídku na odkup vašeho webu, (Ondra: hahahaha! Jsem čekal, jestli to tu padne!) my ho od vás rádi koupíme, my to riziko na sebe vezmem. Za dobrou cenu samozřejmě ☺ 

Takže určitě pokud to chcete položit, tak nám dejte vědět! ☺ 

Ondra: Já to jenom shrnu. Za nás, a já si myslím že i všechny na trhu, je to pořád otevřený téma.

Neboli hodně věcí je na vyjádření právníků a úplně stejně, jako u ostatních změn na trhu nebo u všeobecně změn, tak až praxe ukáže, jak to ovlivní u nás ten online marketing.

Ale asi bych se nebál. 

Vlastně klienti na AffilBoxech mají svoje partnerský programy ve víc než 30 zemích – a to myslím země, který mají GDPR nebo nějaký varianty – a normálně fungují.

Takže vlastně vzhledem k tomu, že mají affily v Česku, Slovensku, Německu, blablabla, blablablabla, tím pádem vlastně můžou vidět ty trendy. 

A co jsme s nimi řešili v nějakých konzultacích nebo webinářích, nebo i na one to one Skypech, tak je to vlastně funkční řešení pořád. 

Normálně ty trendy jsou porovnatelný.

Neboli ten trh se vždycky na to přizpůsobí a sedne si. 

Takže máme všichni určitou nějakou nervozitu z neznámého, ale je to jenom o tom, v podstatě, jak se připravíme my, co se týče technologií, nasazení a jak i vy, co se týče partnerů.

Každopádně affil pokračuje dál – myslím, že 22 bude zajímavej rok. (Jarda: rozhodně!) V pozitivním slova smyslu teda.

Jarda: Rozhodně! Rozhodně, rozhodně souhlasím.

Myslím si, že jsme to tak shrnuli celý. Je možný, že jsme třeba na nějaký věci ohledně toho Data Restartu nebo nějaký věci ohledně cookies zapomněli. Kdybysme tady něco neřekli, tak nám to klidně připomeňte, že třeba něco ještě mělo být zmíněno.

Klidně nám to dejte do komentáře nebo nám to napište, my bysme to přidali potom do toho komentáře pod tímto dílem.

Samozřejmě všechno, o čem jsme tady dneska mluvili tak bude pod tím dílem, takže si to můžete přečíst. (Ondra: jo!)

A co říct jako víc?

No neztrácet hlavu, nemyslete teďka na tom, užijte si vánoční sezónu, užijte si vánoce a v lednu, v lednu prostě budeme dál makat, jak makáme a uvidíme, co to udělá. 

To asi je tak jediný (Ondra: přesně tak!), co s tím dělat můžeme a co chcete dělat jinýho? Kromě affilu, že jo. Hahahaha! 

Ondra: Nic jinýho není! Já umím jenom klepat do klávesnice!

Jarda: vždyť je to nejlepší podnikání na světě, já nevím, jako co byste chtěli dělat jinýho! Přece nepůjdete najednou dělat třeba restauraci nebo něco takovýho! Hahaha!

Ondra: Souhlasím. Já jenom doplním, že tohle je vlastně určitě první díl podcastu o cookie zákonu. Já si myslím, že to není poslední díl, určitě v průběhu času (Jarda: jo je to možný, že ještě aktualizujeme, no) – v průběhu času si myslím, že budeme ještě dotáčet další díly.

Ať už co se týče právě té praxe, jak si to sedlo, nebo nějakých příprav nebo nějakých konkrétních use casů, kdy to vlastně vidíme jako nějakou zajímavou cestu.

Takže určitě dál budeme informovat, co my zjistíme sami od právníků, analytiků nebo právě z těch konferencí. 

Vím, že třeba myslím že Honza Tichý právě z Tastu říkal, že o ten Data Restart díky cookies byl takovej zájem, že pravděpodobně budou mít i druhý – řekněme – ne díl, ale druhou konferenci Data Restartu. (Jarda: další konferenci, jasně) Vlastně na stejný téma. 

Nepamatuju si konkrétně kdy, myslím, že to byl listopad, takže já si myslím, že v listopadu už zase – nezdá se to – za ten měsíc a něco zase zjistíme víc informací, takže je možný, že i některý přepadovky nebo přednášky budou trošku upravené. Jak se k tomu blížíme, tak vlastně všichni mají víc dat a můžou už vlastně s tím nějak fungovat. 

Takže i my pravděpodobně budeme dotáčet třeba díl nebo vydávat články a přidávat další novinky. 

Právě jak je to živé téma, otevřené, tak tam rozhodně bude co řešit, případně nad tím diskutovat nebo vymýšlet strategie.

Nebo bouchat šampaňské ☺ 

Jarda: je to tak, je to tak. Jo hele, já myslím, že to máme shrnutý (Ondra: hm, jo!). 

Díky moc, že jste nás poslouchali (Ondra: děkujem!), tento díl je takovej hodně – hodně obecnej no, tak snad nám odpustíte (Ondra: a dlouhej!) a dlouhej a příště už to bude třeba zajímavější, hehe!

Každopádně díky, že nás posloucháte a mějte se! A zase za týden nebo čtrnáct dní čau!

Ondra: tak jo, ahoj!